pondělí 29. srpna 2016

Horalka na pět

Rovnou říkám, že tenhle příběh není veselý a slabé povahy ať radši nečtou dále. Když jsem byl poprvé v zimních horách, ona už ladně stoupala a sjížděla kopce na skialpech. Kluci z oddílu jí vždycky brali, byla s ní zábava. Jezdili jsme společně na túry a na její poslední vysněný velký kopec jsem se snažil jí připravit dle svého nejlepšího umu.
Jela společně v dvoučlenném týmu s další holkou.

Já říci toho chci celkem dost
však nevím co a jak.
Krutou pravdu či milosrdnou lež?
Nebo snad příběh můj, jenž jako zpověď svou vypovím?
Buď jak buď já jistá si jsem, že najdou se i tací, kteří nepochopí.
Já však na paměti mám, že 
nikdy druha svého, člověka blízkého v horách neopustíš bez pomoci.
Nahoru či dolů,
Kupředu a ani o krok zpátky.
Vrátit se a prohrát, ale přežít.
Zvítězit, však bez možnosti vrátit se zpět mezi živý.
Tak těžké je to rozhodnutí.
Já však na paměti stále mám a chci, že
nikdy druha svého, člověka blízkého v horách neopustíš bez pomoci.
Však kterou cestou mám já se dát?
Na rozhodnutí mám já velmi krátkou chvíli.
Tak či onak já vím, že tato chvíle stane se mi osudovou.
Možná, že někdo volil by jinak.
Možná, že někdo by takovou volbu radši nechtěl míti,
Já však tuto volbu měla a přijala.
A proto říkám, kdo jest bez viny, nechť hodí kamenem.

Veliký zvoník
Člověk by neměl chodit do hor sám. Dvě ženy se ocitly bez možnosti pomoci vysoko v horách. Dnes už jen jedna stoupá po pozemských horách a kopcích. Ta druhá stoupá po kopcích nebeských. R.I.P. a s bohem.
Skialp v Tyrolech
Veliký Benátčan



neděle 26. června 2016

Z celého srdce

Vyrážíme s Martinem s jasným cílem pořádně si to užít. Předpověď je dobrá a lavinovka taky není úplně špatná - uvidíme na místě -> Hohe Taueren. Na mýtnici dostáváme rezolutní stopku, dál nejedeme Hochalpen Strasse gesperrt. Měníme plány a rázem musíme improvizovat.

#mountain by fair means

Zabalit, převléct, rychlá kontrola vybaveni - pro sebe pásy, pro Marťáka sněžnice. Drauf gehts. Mrazení u žaludku, rozhodnutí pro túru kterou neznám. Důvěřuji informacím od místních a do paměťi si vrývám trasu sjezdu. A jdeme na to.
#overcome the suffering

Sektor V na výstup, S na sjezd byla dobrá volba. Boříme se, ale máme tempo a vypadá to dobře. Odhaduji časový plán, se sjezdem budeme muset přidat, ale bude to tip-top. Slunce pálí a Martin to hrne. Chceme nahoru, přesto jsem obezřetný. Stačí malá komplikace a jsme v časové pasti. Beru to rozhodnutí na sebe. Valíme. Vrcholový hřebínek a je to tady - křeče do stehen a stažené podkolenní úpony. Měníme tempo a uvolňuji svaly, jak to jde. Prodýchat a procítit. Být tady a teď. Doufat a přát si z celého srdce. Vrchol a Martin chytá druhý dech.
 #summit

Kontroluji čas a situaci, dobrý. Jdeme na to. Sjíždíme, Martin ukázněně drží stopu. Je to parťák, nezklamal mě. Dolů, okolo a levým splazem až na dno. Jsme tam. Odcházíme se ctí a po svých. První zářez pro Martina.

Co má se stát, tak to se i stane.
Však stále můžeš doufat a i si přát.
Dát můžeš jen tolik, kolik můžeš a chceš dát.
A dostaneš zpět víc, jenom to tak nesmíš brát.

Happy turns everyone.

čtvrtek 7. dubna 2016

Bigwallová holka


Iva vždycky chtěla, a proto mohla. Poctivě trénovala a na žádné zázraky nečekala. Prostě do toho šla a prala se s tím. Pod Naranjo de Bulnes přijela s cílem vylézt každou jeho stěnou. Byla dobrý parťák. Po větrném bivaku mi půjčila svoje ponožky na lezení a dala mi pravou bigwallovou mantru. Přišel jsem o většinu svého vybavení do bigwallu, takže se do žádného pěkně dlouho nejspíš nepodívám. Ale to nevadí, mám své vzpomínky a vím jak je znovu prožít :o).
Naranjo de Bulnes
Iva stále leze a je instruktorkou lezení v jednom lezeckém centrum. Chceš začít lézt? Zamiř na nejbližší stěnu do kroužku lezení a hledej. Třeba najdeš svou Ivu.
Pane můj,
Dej mi svoji sílu,
Vyřešit všechny věci v míru.
Dej mi ze své laskavosti.
Vždyť jsme tady jenom hosti.
Na nebi, na zemi.
Happy climbing Joskin



středa 16. března 2016

Expresky na koncovky!

Plán zněl jasně, Túra na rozloučenou. Místo: Issentalkopf nad Ehrwaldem a sjezd Panorama abfart za tmy. Nečekám na správný den, prostě jdu do toho. Sněží a trochu fouká, nahoře se budou čerti ženit. Jdu na lehko a nahoře je mi hned zima. Odhodit kamínek a mantra usmíření - trvá to. Sundat pásy mi už tak dobře nejde, zima na koncovky. Rolba z druhé strany, stojí a svítí…
Konečně, rukavice, i když tenký zahřejí. Hustě sněží. Doufám, že to bude měkký a pomalý. Hore zdar. 
Rukavice Express od Directu

Sundej lyže a připrav si je, nalep stoupací pásy.
Ztěžka začni stoupat vzhůru, nahoru, rychleji a rychleji, pořád stále jen nahoru.
Čas běží a ty pracuješ jako dokonale vyladěný stroj.
A když přijde ten správný čas, zaútoč na vrchol.
Tam nahoru, vysoko, až úplně nejvýš.
A jsi tam, dokázal jsi to. Úspěch.
Ale počkej, ještě je tady cesta dolů, a ty si musíš být jistý, že to zvládneš udělat bez chyby.
Sundej stoupací pásy a jeď dolů.
Celou cestu, až úplně dolů, až do místa odkaď si začal.
A to je vše. Užij si to :-).

úterý 16. února 2016

Akční trhák i Romantyčka na Achensee 2015

Letošní vedra nás táhnou k vodě i k horám zároveň a tak padla volba na alpské jezero AchenSee na pomezí Tyrolska a Bavorska. Kemp malý až útulný, taková lidská králíkárna. S údivem zjišťujeme, že na náš vymezený prostor vtlačíme jednoho superba (půjčeného), jeden obří stan (taky půjčený), čtyři kola a kempingový stůl s židlemi. Ale zpět k nadpisu. Dějství první ten trhák :)
Je to napínavý hned od začátku. Ranní stíhačka se mění v dopolední honičku na nástup. Mistr proviaňták tam ještě vsunul nákup střeliva, ještě že unikáme směrem nahoru lanovkou. Ale to už jsme na nástupu, kde se Joskinovi rozklepou trochu kolena. Ale jsme akční a jdeme do toho. Jako v každém trháku jde do tuhého a teče pot, krev i slzy (do slova). Od půlky se terén a tempo zvolňuje a těšíme se na vrchol. Odměna zasloužená. Happy end se nekoná. Následuje divoká honička zpět na lanovku. Dochází střelivo (voda), ale vše máme pod kontrolou. Tankujeme v luxusní restauraci v Murau.
Dějství druhé ten slaďák :)
Hlavní hrdinka si tentokrát nenechá vzít šanci a má vše pod kontrolou. Ranní pianisimo a nákup střeliva plus rychlostní přesun lanovkou už umíme. Nástup je kratší a hezčí. Honička se nekoná a tentokrát vše na pohodu. Tak jako u každého dojáku je to trochu rozvláčněné a je tu happy end. Muck, mlask, plesk vrchol na vrchol. Cestu dolů netřeba popisovat byl to doják až do konce. Tolik naše letní filmotéka. Hore zdar.
Kolaz z fotek z AchenSee

Lavinová deprese

Lavinová deprese

Ropák byl a už není, na túře jsem s ním nikdy nebyl, Iva ale o něm vždy velmi hezky vyprávěla. Přežila s ním jeden velmi studený bivak a vím, že byl obrovský optimista. Proč zpomalil? Nevěřím, že měl zdravotní problémy. Že by Čenda něco větřil? Nevím a on to už nepoví. A co ta druhá skupina? Šlo o vzdělávání nebo komerční vedení? Měli kouči odpovídající licenci nebo ne? Není na mě, abych to soudil. Proč každý, kdo chce v Čechách něco dokázat nabízí všem ostatním svoje těžce vydobyté vavříny a zasvěcení přitom vědí kolik ho to stálo úsilí, marných pokusů a zranění. A proč na to ostatní tak rádi slyší? "Lehká a snadná cesta za vavříny, pro vás" a peníze pro mě… Biznis, peníze, úspěch, sláva. Proč každý, kdo něco znamená ale nejenom v Čechách ale hlavně v zahraničí radši mlčí. Proč jsme my uprostřed Evropy vždy za kašpárky nebo otloukánky? Hodně otázek. Zpátky ke mně. Vím, že nabízet pot, krev a slzy moc atraktivní není. A ani se moc nevyplácí, a to nejenom mě. A to v Čechách ani nic neznamenám. To že mi někdo občas přispěje na cestu nebo zaplatí chatu, ze mě boháče věru neudělá. Jdu stále svou cestou, neboť věřím, že není mým posláním stát se slavným a uznávaným. Moje cesta v horách je vzděláváním a tak to bylo a bude. Nejsem většina, jdu svou cestou, a jak říká jeden lezec z Českého krasu: "s proudem dokáže plavat i leklá ryba." Hned jak se vyhrabu z červených čísel po prosincovém zranění, přispěju. A ty jestli můžeš a máš rád hory, přispěj taky. Zdraví Joskin

pátek 1. ledna 2016