dáreček k vánocům + pf2012

Pelmel 2011,

PF pro lezce na 3:10, pro všechny lidi na konci. Rád promítnu v lepším rozlišení osobně.

:o) všem, všemi směry

Rozčarování v Macoše

Měl to být takový bonbónek na závěr roku, taková třešnička na dortu. Začalo to velmi dobře, na druhém štandu za dvě hodiny. Dál.... 

Přiklepový strop - Macocha

Dál? Stačila chvilka nepozornosti a špatně založený mikrofrend, prsty zůstaly v karabině s čokem a tak se
trochu skalpovala kůže. - Dost pro letošek konečná.

Filip, hákovací mašina

Cesta dolů, ruka už neteče

Příště to padne, Macocha má svoje kouzlo, vždyť je to jediný český bigwall.

Lituji jen jednoho, že jsem tam nebyl dříve v dobách, kdy jsem to do krasu měl půl hodiny na kole. Díky File, že jsem se tam dostal alpoň letos.
Happy climbing, Joskin

Běž!, běhej!, běhejme!

Blíží se sychravý podzim, čas kdy lezci se stěhují do tělocvičen a ti, co chtějí zůstat venku obouvají boty na běhání - tzv. běhačky. Před časem jsem napsal pro jedny závody postup na automasáž nohou. Je tam postup automasáže plosky nohou i s fotkama. Odkaz je zde.

Jako bonbónek navíc přidávám pár rad na toto téma z vlastní zkušenosti.

Rady pro bezbolestnou chůzi či běh po horách:
- Masírovat, teprve když nohy bolí je pozdě!!!
Pro prevenci proti bolesti a únavě je vhodné masírovat opakovaně v kratších časových intervalech. Je vhodné zavést podobný režim jako v příjímání tekutin. Pokud je začátek závodu v noci, první masáž může být těsně před závodem a další při svítání, pak intervaly samozřejmě zkrátíme. Masírujeme alespoň 15 minut, každých 6 hodin pohybu.

- Kdo maže, ten jede!!!
Vhodně promaštěná noha odolává lépe puchýřům, odřeninám a otlakům. Pokud si promočíme boty - promaštěná noha také méně mokvá. Před masáží nohy osušíme a namažeme vhodným krémem, po masáži použijeme, pokud je to možné, nové suché ponožky.

- Těsné ponožky dělají z nohou bolestivé rohožky!!!
Kombinace vlhka a nevhodných ponožek či obuvi mohou způsobit bolestivé poranění nohy. Mějte důkladně vyzkoušenou obuv v  podobném terénu. Místa výskytu puchýřů zalepte preventivně náplastí, v případě běhu či kombinace rychlé chůze-běh zatejpujte kotník. Dbejte na to, aby taping nebyl příliš těsný a úzký.

- Podpora regenerace aneb hoď si nohy do klidu!!!
Po ukončení závodu je vhodná sprcha a odpočinek s nohami v teple. Při bolesti střídavě ledujeme a masírujeme velmi jemně s cílem zklidnit bolest a umožnit odpočinek. V případě nadměrných komplikací střízlivě odhadneme svůj stav a v případě pochybností radši vyhledáme odbornou lékařskou pomoc. Při extrémním vyčerpání odložíme masáž až na následující den, po  odpočinku alespoň 6 hodin.

 Toť vše, Happy trails Joskin

Chceš tento článek nějak doplnit? Máš lepší zkušenosti? Nesouhlasíš s něčím v článku? Napiš svůj komentář pod text.  

Jaroslav Dušek hostí MUDr.Jana Hnízdila (Divadlo Kampa: Duše K, 19.7. 2011)

Záznam představení v Divadle Kampa, ve které se podíváte na dno studnice moudrostí.

Proč zdravotnictví "léčí", ale neuzdravuje a další kacířské názory z úst lékaře, který ztratil důvěru v "západní (konvenční)" přístup k medicíně.

Že se vydržíš dívat na celý film o lezení a nenatečou Ti bandasky? A co tahle dávka komentářů a historek na téma život v české společnosti, vydržíš se dívat v kuse?

Zkus to:

Pěkný podzim, čas vhodný to k rozjímání a rozšiřování obzorů. Joskin

PS: děkuji kamarádce Evě Musilové, která mě zaslala odkaz na toto skvělé představení

Podzimní Vajoletky

Čas běží, podzim je tu. Vyrážíme s Erikou na pískovcové věže Vajoletky u Křižan. Cílem je vylézt pár cest, nahřát se na sluníčku a dostat se na vrchol Malé a Velké věže.

Cesty lehké, lezení exponované, jištění - oblast je nově přejištěná, ale v původním stylu - to znamená, že lezení zaměstná občas i nervíky - zlehka to polechtá :o).

Cestou zpět slupnout pár bukvic a proběhnout lesem a šup, šup zpátky do víru života.

Happy climbing, všem.

JoskinEro

Průvodce na Vajoletky na skalních oblastech ČHS

Ring volný aneb Vítej na Dachsteinu

Babí léto je v plném proudu, konečně trochu volna a opušták k tomu. Podmínka značka ideál a tak vyrážíme s Filipem na pár dní na Dachstein. Plány ambiciózní a chuť završit už tak skvělou sezónu obrovská.

Löcherwelt, Gamsfeldspitze, 4. délka 8-, Filip OS

Ze tří dnů plných těžkého lezení se něco podařilo a něco si necháme na příště. Ostatně o tom to je, nechávat si něco na příště. Hoher Dachstein, jížní stěna

Dávám tam všechno co mám
a musím dál.
Jen dál, dál, dál.
Peru tam všechno co mám,
a valím dál.
Dál, dál, dál!
Palím všechno, jenom málo už mám.
Zbývá už jen jedno...
Mrknu dolů a pod nohy...
...dobrý...
...startuju...
..letííím....
..bacha, drž!!!..

Happy climbing všem a všemi směry, Joskin
Odkaz na fotogalerii od Filipa na rajče: zde

Via de la Rivoluzione

Sedím v mikrofriendu a vítr mě fouká do zad, spocené tričko se střídavě odlepuje a přilepuje na záda. Tahací lano poletuje asi 5 metrů vodorovně vedle mě, jako kdyby tam někdo natraverzoval. Druhé lano ode mě vede dolů do štandu, ve kterým je zavěšený tahačák. Hustě rozmístěné jištění mě odděluje od štandu a přece se lano povoluje - jako kdyby ho tam někdo povoloval.

A přece kromě mě tady vůbec nikdo není. Jenom já, stěna Caporalu, slunce a vítr.

Caporal valley Orco, centrální část stěny - Lo Scudo

Pár vlaštovek, co se tady střemhlav prohánělo po ránu zmizelo teď radši někam do stínu nebo výš. Výše? Oči mi vyjedou kus nade mě, ale výhled mi zakrývá okraj střechovitého převisu, do kterého mě za chvíli zavede tenhle rozverný koutek. Výš není vidět, stěna je v téhle části lehce převislá, ale tam někde je velká police a z ní je to už jenom kousek na vrchol. Nade mnou ani pode mnou vážně nikdo není. Mám rád tenhle pocit, je velmi osvobozující stejně jako revoluce. Ostatně tahle cesta se revoluce jmenuje. Jsem uprostřed žulové stěny v údolí Orco, ale měl jsem tady být s Eričkou.

Erika se k mé nelibosti rozhodla po příjezdu do valley, že zde není pro ní to vhodné místo na lezení, a že se po vyzkoušení pár cest lezení úplně vzdá do konce dovolené. Sólo byla jedna z možností jak si zalézt a hlavně i po odjezdu partičky jihočechů se kterými jsme se úspěšně minuli. Vzpomínám na vyprávění Žižiho z yosáčů, jak mu bylo když mu selhal parťák. Von který byl vždycky proti lezení s neznámými lidmi - šel, sebral odhodlání a našel si parťáka z Francie přes seznamku v Campu 4. Ty dva si sice moc nepokecali, ale vylezli spolu cestu přes Nos na el Capa. Já jsem se tímhle sólem taky moc nepočítal a ani jsem ho neplánoval, stálo mě to jednu noc mentální přípravy. Celou noc jsem mumlal bigwallou mantru a v hlavě si promítal všechny sóla, které jsem spáchal. Virtuálně jsem řešil spoustu zapeklitých hypotetických situací, slaňoval za bouřky, řezal lana a padal přes ostré sklaní hrany. Nad ránem jsem vzal zabalený tahačák a naburácel do týhle stěny. Jsem nevyspalý, vedro je, ale jsem tady a tuhle cestu vylezu a dám si záležet abych si to náležitě užil...

Lezení na Caporal mě absolutně nadchlo, je tam spoustu hákovacích linek. Mangas, Sogno, Nuevo Mattino, Terra a samozřejmě B.A.T. Zbývá jenom vzít speciální matroš do tenkých spárek a hlavně parťáka. 
A komanči by snad šly i volně.
Do týhle stěny jen tak někdo nezavítá a když ...

Vzít tahačák, dvě lana, kladku, skejt - Yeaááh.

Už se těším, snad někdy, zase, znova a lépe ....

Happy climbing (všem a všemi směry :o)

Joskin

Pro veškeré informace ohledně technik v Orco valley je dobré shlédnout stránky místního "kastelána" bigwalových hákovaček Valerio Folco. Na jeho webu jsou topa jako i informace a tom jak a kde a s čim.
http://www.valeriofolco.it/
Ciao!

Slaměné Chamonix

Náhoda tomu chtěla, že jsem vyrazil na výpravu jak za starých časů - na těžko, bez lanovek a rovnou do francouzských Alp.


První část se odehrávala na montblanské žule v okolí chalupy Envers des Aiguilles.

 

Místo pro stan na žulové polici u chalupy Envers

Z jednoho týdne se vyklubaly 4 lezecké dny, 3 x TD+ a jedenkrát dokonce spárové ED.

Lezení ve třech, tlachání na štandu, ranní slunce ohřívající skálu a ztuhlé tělo, ledovce a trhliny, kuchyně se skalním příslušenstvím, zurčení vody vyvěrající z ledovce kousek od stanu.

Na sestupu z věže Pointe Nantillons

Lezení bylo super, ve stěnách taky celkem plno, ale měli jsme štěstí a dostali jsme se tam, kam jsme chtěli.

Na druhou část se přesunujeme do Courmayeur a stoupáme na těžko cestou na Refugio Torino, cesta je dlouhá a má převýšení skoro 2000 metrů.

Taboříme na ledovci ve slunci, mracích, ve sněhu, v dešti i v mlze. Chceme lézt v jižní stěně Dent du Géant, ale nakonec jsem rádi, že vylezeme na bod 3665 v přístupovém hřebenu.
 

Na cestě k Dent du Géant

Letos jsou podmínky, řekl bych dost proměnlivé, nahoře hodně sněží. Stan jsme zahrabali do 0,5 metru měkkého sněhu - loženého ve 3 periodách, vždycky s ledovou lamelou. Stěny zasněžené, spáry vyledněné a police plné sněhu.
Zase jsme měli bezproblémovou odtrhovku a orientace taky jednoduchá - hlavně za mlhy :o).

bod 3665 m.n.m

Akce to byla super a doufám, že zase někdy dostanu od Eriky opušták.

Odkaz na fotky Filipa na rajče: zde
Odkaz na fotky Standy na jeho blogu: zde

Hore Zdar, Happy climbing Joskin.

Na konec jedna bez komentáře:

SATORI

Má to cenu, za to žít?

Chtít víc, trápit se, zkoušet to, trpět a snít?

Možná, že jednou přijde den, kdy řekneš:

"Já už nechci víc." "Ba, co víc." 

"Já už nechci vůbec nic!"

"Jen žít!"

Pro koho, pro co? To musíš v sobě objevit.

Nebo taky ne.

Pak přijdeš znova,

v jiném čase,

v jiném těle,

KDO VÍ.

Jisté je, že budeš stále stejně se ptát?

Chceš víc, nebo chceš stát?

Gesäuse a Sengseng gebirge

Toto léto je poněkud svérázné. Ostatně i letošní zima byla poněkud svérázná, takže vlastně nic neobvyklého. Vyrážíme do Alp s cílem lézt v oblasti Gesäuse, která nám byla při poslední návštěvě Ennstallu doporučená. Jenže prší a prší. Nad 1800 metrů dokonce sněží. Dva dny trávíme na chalupě Klinke hütte pod Kalbingem a čekáme na to, až se vytoužený vrchol alespoň ukáže. Nakonec se ukáže a s ním i ostatní vrcholy Sparefeld, Reicheinstein a Hochtor. Po dvou dnech chození a čekání na vhodnou chvíli nalézt do stěny přejmenováváme počasí na opravdu neštandovní a přesunujeme se severněji do vesničky Klaus, ze které vycházíme na přechod hřebenovky v Sengseng gebirge.

Hřebenovka Sengseng gebirge se vydařila i když Velký "Ňok" (Hoher Nock) nám uplaval jako rybka mezi prsty. Spíše by se dalo říct, že jsem z toho hřebene odplavali my, neboť pršelo tak, že ani monzunové deště v Thajsku by se za takové množství vody nemusely stydět. Nahoře jsme zůstali celé 3 dny hlavně díky bivakové boudičce, která svojí strategickou polohou uprostřed hřebene zvyšuje šance na přechod celého pohoří i v nepříznívých podmínkách. A nutno říct, že míst na přespání tam opravdu mnoho není. Svahy jsou kolem hodně strmé, lesy ve stavu, kdy se bojíte pod nima jít, aby vám nepadl nějaký na hlavu a tam kde by to možná šlo s největší pravděpodobností narazíte na obrovská mraveniště. No a těch je tam tolik, že jsme se tyhle malé hory rozhodli přejmenovat na Mravenčí hory. Kompletně promočení scházíme do vesničky  Sant Pankraz a zpátky k autu se vezeme vláčkem. Na noc nacházíme supr kemp ve vesnicce Schon, kde se následující den rekreujeme a kujeme plány, co dál.

Že by konečně lezení??

Erička se jakž takž zotavila a na lezení nakonec došlo. Vracíme se pod vytoužený Kalbling, který topujeme po jižním hřebeni. Cesta celkem pěkná, štandy luxusní, je kam založit, šutr ucházející. Přesto celkový dojem z celé akce trochu kazí pocit "vysedění" tohoto kopce. Ale což, odjíždíme odsud zase už za deště, takže buďme vděční. Někdy příště sem ještě dorazíme.

Happy climbing JoskinEro

Rozkvetlý Bez v Ádru

Po delší době společný lezecký víkend, jedeme do Ádru. Sobotní odpoledne v Iljovi na Starostovou a večerní posezení u Tošováka s Láďou a Majou, a taky Peťulí, měla být i Hrůza a tak byly jenom fotky z Indian creeku, taky hrůza - 5.13 nohama ve stropě a podobné "turnovské" triky. Neděli ladíme v Bišíku na Růži a Větrnou.
Výborná palačinka se zmrzlinou v romatickém zámečku s útulnou restaurací. Jo před pár lety znám dva, co se tam poprvé potkali a prokecali celý den a z toho lezení nic moc nebylo, pak ale odjeli cestovat okolo světa a lezou jak o život.....
Držíme palce ať Vám to vydrží PajŽi.

Pomalu odkvétají bezy, ale lípy v Ádru ještě nerozkvetly, chce to ještě počkat...

Slunce, Slunce, Slunce...

Happy climbing Joskin

Lordózy, Kyfózy a Skoliózy

Bederní páteř - přední pohled

Řeč je o páteři, tedy o nosném a dalo by se řící klíčovém prvku kosterního
systému všech obratlovců, savců nevyjímaje. Odborný článek to ale moc nebude.
       Možná si spousta z Vás klade otázku proč je tohle na webu o lezení a proč najednou ty masáže. Nuže tenhle článek je tak trochu malým vysvětlením.  Ale kdo zažil na vlastní kůži a naslouchá co se kolem děje, tak tuší, že není moc co vysvětlovat:
"I tohle je totiž život" -  C'est la vie.
       Páteř je přirozeně prohnutá na několika místech a to dopředu - lordóza, nebo dozadu - kyfóza. Kolem páteře je několik skupin svalů, které ohýbají trup dopředu, dozadu ale i do stran, ale také hýbají s horními i dolními končetinami a samozřejmně i hlavou.  Zdvihají, otáčí, a vůbec způsobují pohyby končetin a hlavy na všechny možné strany. Je to komplikovaný systém, ve kterém je težké udržet dlouhodobou rovnováhu.
         Dalo by se říci, že čím je člověk starší, tím je to těžší. A taky, že takzvané hříchy mládí se sklízí v pozdějším věku. Taky by se dalo říci, že ničím nekompenzovaná dlouhodobá zátěž časem vyústí v nepřimeřenou reakci organizmu - tou může být i mezi jinými právě skolióza - vybočení obratle nebo obratlů  do strany bráno při čelním pohledu. Ke slovu pak přijdou rehabilitace, nápravné cvičení, nucená přestávka a omezení ve sportování.
        Teď tedy k otázce, co má článek o páteři dělat na lezeckém webu. Nuže komplikace s páteří jsou velmi reálné a týkají se Eriky a kvůli tomu jsem se rozhodl věnovat se masážím, abych jí mohl alpoň nějak pomoci. A když už něco dělám, budu to dělat pořádně. A od teď tedy je Joskin nejenom lezec, ale i masér. Pro Eriku, ale i pro tebe nebo pro Vás. Snad to někomu pomůže a někomu to dokonce bude dělat i dobře. 
        Až mě zase někdy napadne psát článek o masážích, snad to bude více o té prevenci, o kompenzaci a relaxaci . O pohybech, o regeneraci, o znovuzrození - je přece Jaro. Krásné velikonoce.
Happy climbing Joskin

Jaro v Tisé

Můj kamarád Žiži se ocitl shodou náhod na krátký čas v Čechách, než budou spolu s partnerkou Pájou opět pokračovat ve společné CESTĚ za zážitky a zkušenostmi po celém světě. Vyrazili jsme na první jarní skály - na písek do Tisé. Lezení s lanem na Dogu a v jejím okolí, bivak ve skalách, lezení bez lana na Modřínu, spoustu řečí, smích a pohoda. Jaro je tu!!!

PF 2011