Akční trhák i Romantyčka na Achensee 2015

Letošní vedra nás táhnou k vodě i k horám zároveň a tak padla volba na alpské jezero AchenSee na pomezí Tyrolska a Bavorska. Kemp malý až útulný, taková lidská králíkárna. S údivem zjišťujeme, že na náš vymezený prostor vtlačíme jednoho superba (půjčeného), jeden obří stan (taky půjčený), čtyři kola a kempingový stůl s židlemi. Ale zpět k nadpisu. Dějství první ten trhák :)
Je to napínavý hned od začátku. Ranní stíhačka se mění v dopolední honičku na nástup. Mistr proviaňták tam ještě vsunul nákup střeliva, ještě že unikáme směrem nahoru lanovkou. Ale to už jsme na nástupu, kde se Joskinovi rozklepou trochu kolena. Ale jsme akční a jdeme do toho. Jako v každém trháku jde do tuhého a teče pot, krev i slzy (do slova). Od půlky se terén a tempo zvolňuje a těšíme se na vrchol. Odměna zasloužená. Happy end se nekoná. Následuje divoká honička zpět na lanovku. Dochází střelivo (voda), ale vše máme pod kontrolou. Tankujeme v luxusní restauraci v Murau.
Dějství druhé ten slaďák :)
Hlavní hrdinka si tentokrát nenechá vzít šanci a má vše pod kontrolou. Ranní pianisimo a nákup střeliva plus rychlostní přesun lanovkou už umíme. Nástup je kratší a hezčí. Honička se nekoná a tentokrát vše na pohodu. Tak jako u každého dojáku je to trochu rozvláčněné a je tu happy end. Muck, mlask, plesk vrchol na vrchol. Cestu dolů netřeba popisovat byl to doják až do konce. Tolik naše letní filmotéka. Hore zdar.

Lavinová deprese

Lavinová deprese

Ropák byl a už není, na túře jsem s ním nikdy nebyl, Iva ale o něm vždy velmi hezky vyprávěla. Přežila s ním jeden velmi studený bivak a vím, že byl obrovský optimista. Proč zpomalil? Nevěřím, že měl zdravotní problémy. Že by Čenda něco větřil? Nevím a on to už nepoví. A co ta druhá skupina? Šlo o vzdělávání nebo komerční vedení? Měli kouči odpovídající licenci nebo ne? Není na mě, abych to soudil. Proč každý, kdo chce v Čechách něco dokázat nabízí všem ostatním svoje těžce vydobyté vavříny a zasvěcení přitom vědí kolik ho to stálo úsilí, marných pokusů a zranění. A proč na to ostatní tak rádi slyší? "Lehká a snadná cesta za vavříny, pro vás" a peníze pro mě… Biznis, peníze, úspěch, sláva. Proč každý, kdo něco znamená ale nejenom v Čechách ale hlavně v zahraničí radši mlčí. Proč jsme my uprostřed Evropy vždy za kašpárky nebo otloukánky? Hodně otázek. Zpátky ke mně. Vím, že nabízet pot, krev a slzy moc atraktivní není. A ani se moc nevyplácí, a to nejenom mě. A to v Čechách ani nic neznamenám. To že mi někdo občas přispěje na cestu nebo zaplatí chatu, ze mě boháče věru neudělá. Jdu stále svou cestou, neboť věřím, že není mým posláním stát se slavným a uznávaným. Moje cesta v horách je vzděláváním a tak to bylo a bude. Nejsem většina, jdu svou cestou, a jak říká jeden lezec z Českého krasu: "s proudem dokáže plavat i leklá ryba." Hned jak se vyhrabu z červených čísel po prosincovém zranění, přispěju. A ty jestli můžeš a máš rád hory, přispěj taky. Zdraví Joskin

Sbírka pro Ropákovu rodinu