úterý 16. února 2016

Lavinová deprese

Lavinová deprese

Ropák byl a už není, na túře jsem s ním nikdy nebyl, Iva ale o něm vždy velmi hezky vyprávěla. Přežila s ním jeden velmi studený bivak a vím, že byl obrovský optimista. Proč zpomalil? Nevěřím, že měl zdravotní problémy. Že by Čenda něco větřil? Nevím a on to už nepoví. A co ta druhá skupina? Šlo o vzdělávání nebo komerční vedení? Měli kouči odpovídající licenci nebo ne? Není na mě, abych to soudil. Proč každý, kdo chce v Čechách něco dokázat nabízí všem ostatním svoje těžce vydobyté vavříny a zasvěcení přitom vědí kolik ho to stálo úsilí, marných pokusů a zranění. A proč na to ostatní tak rádi slyší? "Lehká a snadná cesta za vavříny, pro vás" a peníze pro mě… Biznis, peníze, úspěch, sláva. Proč každý, kdo něco znamená ale nejenom v Čechách ale hlavně v zahraničí radši mlčí. Proč jsme my uprostřed Evropy vždy za kašpárky nebo otloukánky? Hodně otázek. Zpátky ke mně. Vím, že nabízet pot, krev a slzy moc atraktivní není. A ani se moc nevyplácí, a to nejenom mě. A to v Čechách ani nic neznamenám. To že mi někdo občas přispěje na cestu nebo zaplatí chatu, ze mě boháče věru neudělá. Jdu stále svou cestou, neboť věřím, že není mým posláním stát se slavným a uznávaným. Moje cesta v horách je vzděláváním a tak to bylo a bude. Nejsem většina, jdu svou cestou, a jak říká jeden lezec z Českého krasu: "s proudem dokáže plavat i leklá ryba." Hned jak se vyhrabu z červených čísel po prosincovém zranění, přispěju. A ty jestli můžeš a máš rád hory, přispěj taky. Zdraví Joskin