Lavinová deprese
Ropák byl a už není, na túře jsem s ním
nikdy nebyl, Iva ale o něm vždy velmi hezky vyprávěla. Přežila s ním jeden
velmi studený bivak a vím, že byl obrovský optimista. Proč zpomalil? Nevěřím,
že měl zdravotní problémy. Že by Čenda něco větřil? Nevím a on to už nepoví. A
co ta druhá skupina? Šlo o vzdělávání nebo komerční vedení? Měli kouči
odpovídající licenci nebo ne? Není na mě, abych to soudil. Proč každý, kdo chce
v Čechách něco dokázat nabízí všem ostatním svoje těžce vydobyté vavříny a
zasvěcení přitom vědí kolik ho to stálo úsilí, marných pokusů a zranění. A proč
na to ostatní tak rádi slyší? "Lehká a snadná cesta za vavříny, pro
vás" a peníze pro mě… Biznis, peníze, úspěch, sláva. Proč každý, kdo něco
znamená ale nejenom v Čechách ale hlavně v zahraničí radši mlčí. Proč jsme my
uprostřed Evropy vždy za kašpárky nebo otloukánky? Hodně otázek. Zpátky ke mně.
Vím, že nabízet pot, krev a slzy moc atraktivní není. A ani se moc nevyplácí, a
to nejenom mě. A to v Čechách ani nic neznamenám. To že mi někdo občas přispěje
na cestu nebo zaplatí chatu, ze mě boháče věru neudělá. Jdu stále svou cestou,
neboť věřím, že není mým posláním stát se slavným a uznávaným. Moje cesta v
horách je vzděláváním a tak to bylo a bude. Nejsem většina, jdu svou cestou, a
jak říká jeden lezec z Českého krasu: "s proudem dokáže
plavat i leklá ryba." Hned jak se vyhrabu z červených čísel po prosincovém
zranění, přispěju. A ty jestli můžeš a máš rád hory, přispěj taky. Zdraví
Joskin