Horalka na pět

Rovnou říkám, že tenhle příběh není veselý a slabé povahy ať radši nečtou dále. Když jsem byl poprvé v zimních horách, ona už ladně stoupala a sjížděla kopce na skialpech. Kluci z oddílu jí vždycky brali, byla s ní zábava. Jezdili jsme společně na túry a na její poslední vysněný velký kopec jsem se snažil jí připravit dle svého nejlepšího umu.

Jela společně v dvoučlenném týmu s další holkou.

Já říci toho chci celkem dost

však nevím co a jak.

Krutou pravdu či milosrdnou lež?

Nebo snad příběh můj, jenž jako zpověď svou vypovím?

Buď jak buď já jistá si jsem, že najdou se i tací, kteří nepochopí.

Já však na paměti mám, že 

nikdy druha svého, člověka blízkého v horách neopustíš bez pomoci.

Nahoru či dolů,

Kupředu a ani o krok zpátky.

Vrátit se a prohrát, ale přežít.

Zvítězit, však bez možnosti vrátit se zpět mezi živý.

Tak těžké je to rozhodnutí.

Já však na paměti stále mám a chci, že

nikdy druha svého, člověka blízkého v horách neopustíš bez pomoci.

Však kterou cestou mám já se dát?

Na rozhodnutí mám já velmi krátkou chvíli.

Tak či onak já vím, že tato chvíle stane se mi osudovou.

Možná, že někdo volil by jinak.

Možná, že někdo by takovou volbu radši nechtěl míti,

Já však tuto volbu měla a přijala.

A proto říkám, kdo jest bez viny, nechť hodí kamenem.

Veliký zvoník

Člověk by neměl chodit do hor sám. Dvě ženy se ocitly bez možnosti pomoci vysoko v horách. Dnes už jen jedna stoupá po pozemských horách a kopcích. Ta druhá stoupá po kopcích nebeských. R.I.P. a s bohem.

Skialp v Tyrolech

Veliký Benátčan